Tým SM4 – mise skryté oko (část iv.)

A je tu další pokračování příběhu jednotky SM4. I když další díl byl po delší přestávce, snažil jsem se vám to vynahradit délkou a snad i napětím tohoto dílu. Pro ty co nečetli mé předchozí příspěvky jen jedna poznámka. Jedná se o mou první takovou to tvorbu vůbec a tak příběhy berte spíš jako menšího průvodce do světa Tremulous než jako plnohodnotné literární dílo. -smoke

+++

Seděl jsem ve svém křesle u komunikační konzole, na můstku bitevního křižníku, vznášejíc se nad pustou písečnou planetou. Na planetě se nacházela opuštěná výzkumná stanice. Jejím úkolem bylo studovat a najít nejzranitelnější místa těch mimozemských bestií. Výzkum obnášel založení jejich kolonie přímo v prostorách základny. Z toho důvodu se jedná o nejlépe bráněnou základnu, jakou jsme kdy postavily. Po několika smrtelných nehodách, byl výzkum ukončen a základna ponechána svému osudu. Její bezpečnostní opatření drželi alieny od ubikací základny po noho let, ale dnes…

Tremulous Network

Nenávidím se! Dostal jsem rozkaz napojit se na systém základny, deaktivovat bezpečnostní systém zamezující přístup do alieního sektoru, zkopírovat a vymazat všechny záznamy na stanici. A to dřív než se tam dostane výsadek, který touto dobou právě přistál. Velení je vyslalo přímo do jejich hnízda aniž by jim zdělili tento nepodstatný detail. Jakmile budou uvnitř mám uzavřít hlavní vchod. Velení tak doufá, že jim tím nezbude jiná možnost než se prostřílet přes hnízdo. Naženou je do pasti jen proto, aby se jim podařilo získat základnu zpět co nejméně porušenou. Ví, že by k této akci oficiálně nikdo svolení nedal a proto se musím podílet na těchto jatkách za zády vlád a hlavně civilního sektoru. To přeci nemohou přežít?

„Henry jak probíhá přenášení dat?“ Ozval se kapitán a změřil mě svým pohledem. „84% procent je v naší databázi. Pane.“ Odpověděl jsem aniž bych spustil pohled z terminálu. „Dobře, jakmile budou všechna data kompletní přeneste data o výzkumu do mé kajuty.“ „Rozkaz!“ Odpověděl jsem a dál pracoval na rozsudku smrti pro jednu z nejlepších jednotek, kterou máme.

Přemýšlel jsem jak těm chlapům dole pomoci? Pokud mám udělat něco co jim pomůže, musím to udělat hlavně nenápadně. Pokud by se přišlo na to, že se jim snažím pomoci – okamžitě by mě vystřídali a popravili za porušení rozkazu. Nikdo by se nedozvěděl pravdu o tom jak jsem se snažil zachránit zadky mariňákům. Místo toho by na mě hodili nějaké smyšlené obvinění a má rodina by nikdy nezjistila pravdu. I přes riziko jaké před sebou mám, se musím pokusit ty chlapy dole zachránit. I když jsou cvičeni na boj s těmi zrůdami, nikdo nechce skončit v jejich spárech. Ty krvelačné zrůdy si vychutnávají vaši bolest a křik. Jako by jim to činilo potěšení.

Uplynuli čtyři hodiny od výsadku. Data byla přenesena a zbývalo asi 30 minut do vymazaní kompletní databáze na stanici. Výsadek se už blížil k ústí severní strany jeskyně, která vedla k hlavnímu vchodu. Jeskyně protínala horu. Na severní straně kde se nacházel vchod byla vybudována základna. Tím její stavba přerušila nejschůdnější cestu přes horu. Za základnou se nachází území hemžící se alieny. Základna má dva vchody, severní a jižní. K severnímu se právě blíží výsadek, ale jižní je momentálně ukryt a obraná chodba lemovaná děly, oddělena těžkými vraty na každé straně, byla ze vstupní strany otevřena. Zde dřívější vědecký tým základny nechal alieny vybudovat základnu a pozorovali jejich vývoj. Pche, podle stažených dat tomuto bláhovému projektu říkali operace: Skryté oko.

Budu muset ukončit spojení. Úpravy které skrytě uzamknou severní vchod po tom co tým vstoupí, jsou téměř hotovy. Přišel jsem na způsob jak na sebe upozornit. Jakmile se odpojím, přesměruji frekvenci základny. Zvolím frekvenci používanou pro šifrovaná spojení používaná výhradně pro komunikaci pozemních vojsk s bombardéry a nechám jim dole zprávu, kterou s údaji z nastavení satelitu snadno rozluští. Jen škoda, že musí být velmi stručná, aby se ztratila v přenosovém šumu a nebylo ji tak možné lodními systémy odhalit.

„Zrušte všechna spojení s planetou!“ Přikázal kapitán. Chvilku jsem váhal. „Pohyb!“ Ozval se znovu. „Všechna spojení zrušena, Pane.“ Snad mou zprávu dostanou. Pomyslel jsem si. Teď už jsou v tom sami. Tedy aspoň do té doby než najdu další způsob jak se s nimi spojit. Držte se chlapy.

+++

Nechápavě jsme na sebe s Duffem hleděli a za námi netrpělivě nahlížel Colin doufajíc, že dostane odpověď na svoji otázku. „Coline pojď se podívat sám.“ A s Duffem jsme mu uvolnili místo u terminálu. Colin viděl zprávu na monitoru. Stálo tam: Je to past!! Holo stěna – jižní vstup. Jih je past i cesta ven.  -Henry.

Duff přerušil ticho. „Chystal jsem se pře-kalibrovat vysílač, abychom se mohli spojit s lodí. Zarazila mě, ale nastavená frekvence. Tu by zde nikdo nemohl použít.“ „Proč?“ Zeptal se Fergus. „Jedná se o šifrovaný kanál používaný mezi pozemním vojskem a bombardéry. Je tedy nemožné, aby se zde tento kanál použil. Nikdy v této lokalitě bombardéry nebyli.“ S Colinem jsme dál poslouchali co se nám Duff snaží říci. „Zkusil jsem tedy projet pásmo a hledal cokoliv co by se dalo na této frekvenci zachytit. A našel jsem tento vzkaz. A není starší než 2 hodiny.“ Když nikdo z nás nijak nereagoval, pokračoval Duff dal. „Znamená to, že byl vyslán z lodi. Z té která nás sem dopravila, ale tak aby se přenos nedal zaznamenat.“

Zamračil jsem se. „Ty mi chceš říci, že nás naši lidi poslali do nějaké pasti?“ Duff okamžitě přistoupil k terminálu. „Ne do nějaké, ale do pořádného průseru. Nikdy by mě nenapadlo hledat zde hologram, ale po tom co jsem si přečetl tu zprávu, přenastavil jsem senzory a našel jsem tohle.“ A odstoupil od monitoru na, kterém kamera zabírala stěnu na druhé straně základny. Stěna se najednou rozvlnila a místo ní se objevili stejné vstupní dveře, kterými jsme přišli.

„Co to má znamenat?“ A nechápavý pohledem jsem zíral na monitor. „Jde o to pane, že díky této zprávě jsme našli druhý vchod do této základny. Kamera v jižní obrané chodbě je mimo provoz, ale senzory i když jsou také značně poškozené zaznamenali aktivitu alienů.“ Duff se zhluboka nadechl a pohlédl mi do tváře. „Pane. Obavám se, že v jižní obranné chodbě je jejich hnízdo v plné své síle.“ Zahlédl jsem Colina jak se celý bledý posadil. „Takže tady nezůstaneme ani minutu a vracíme se zpět. Doufejme, že o nás zatím neví.“ Chtěl jsem vydat rozkaz k návratu do vysílačky, ale Duff mě zastavil. „Pane, nemůžeme se spojit s lodí, ale ani nemůžeme odejít stejnou cestou. Ti parchanti uzavřeli severní vstup hned jak jsme vešli. I kdyby se nám podařilo zdolat bezpečnostní vrata, trvalo by nám to týdny. A tak dlouho v blízkosti hnízda pozornosti určitě neunikneme.“

Pohlédl jsem na Colina. Vypadal jako by se měl každou chvíli sesypat. Přistoupil jsem k němu. „Chlapče v mé jednotce jsme se nikdy nevzdali. Dostali jsme se do situace, kterou bych nikomu nepřál a proto potřebuji každého muže při smyslech, chceme-li zůstat na živu.“ Zíral mi do očí. A já jsem viděl poprvé od doby co se stal součástí týmu v jeho očích mariňáka připraveného zabíjet. „Tak co chlapče? Pomůžeš nám vrátit se domů a nakopat zadky těm syčákům z velení co nás sem dostali?“ Postavil se do pozoru. „Ano, Pane!“