Tým SM4 – mise skryté oko (část III.)

+++

Dělám tuto práci, dá-li se tomu tak říci, už přes deset let a za tu dobu se mi povedlo dát dohromady skvělý tým. Jsme spíše jako rodina než jen bojová jednotka. I když jsem povolil jednotce oslovovat mě jménem – Fergus. Stále mi nikdo na bojišti neřekne jinak než Pane.

Viděl jsem jim ve tváři otázku: „Proč jen jsi k čertu přijal do týmu toho nováčka?“ Ale nikdo ji nevyslovil nahlas. Je to Colinova první bojová mise a nepřekvapuje mě strach a vzrušení v jeho očích. Viděl jsem jak si počínal během simulací, ten kluk má talent splnit misi bez obětí na životech. Mám ty chlapy rád, nepřijal bych toho kluka pokud bych si nemyslel, že dokáže být sakra dobrým mariňákem.

Sleduji obranou chodbu základny. Navštívil jsem už několik bojových základen a mohu říci, že žádná nebyla natolik prošpikovaná obranou, jako tato. Myslel jsem, že nás čeká ruina. Ale tato základna vypadá jako by ji nikdo od její výstavby nepoužil. I její obrana je natolik silná, že jsem nic podobného neviděl. Ksakru, tak silná obrana, by mě měla uklidnit, ale tady něco nehraje. To není jen tak obyčejná mise, za jakou jsem ji původně pokládal. Parchanti z velení! Nebylo by to poprvé, co mi dali neúplný popis mise, který později doplnili nebo dokonce změnili.

Duff ke mně přistoupil. „Také myslíte na to, že tu něco nehraje, Pane?“ Přikývl jsem. „Musíme se dostat do komunikační místnosti a spojit se s lodí na orbitě. Tohle mi budou muset vysvětlit.“ A pokynul jsem týmu rukou gesto znázorňující vpřed a ostražitost.

Prošli jsme vraty na konci chodby. Ty se okamžitě uzamkly – což signalizovalo červená světlo na obrazovce, zabudované na pravé stěně. Hned vedle byla druhá, která zobrazovala stav obraných věží. Všechny, byly plně funkční a odjištěny. Stačilo, aby naše identifikační čipy implantované pod kůží, vzadu na krku přestaly fungovat a nezbyl by z nás ani flek na stěně. Dnes už jsou tyto čipy bezpečné, ale byli doby kdy se tyto incidenty staly a několik mariňáků za to zaplatilo svými životy.

Nyní jsme stály v kruhové místnosti o šířce asi čtyř metrů. Napravo od vstupních vrat byl vstup do zbrojnice. Právě z ní vycházel Angy. „Pane, zbrojnice je v pořádku, napěchována zbraněmi a municí. Dokonce jsou tam i čtyři kousky těžkého brnění.“ Přikývl jsem a otočil k ostatním. „Fajn, je čas prohlídnout si náš nový domov. Rozdělte se po dvojicích a kompletně to tu prolezte.“ Pak jsem se naklonil ke Gordonovi. „Gordy chci, aby si skenery projel vše včetně větracích šachet. Chci mít jistotu, že jsme uvnitř sami. A nepoužívej k tomu vnitřní skenery základny dokud si nebudeme jisti, že se jim dá věřit.“ Gordon i když trochu zaskočen poslední větou, přikývl. Hned na to spustil skenování.

Angy nepřiměřeně praštil do čidla sloužící pro otevření dveří na levé straně místnosti od vstupních vrat a všichni jsme začaly s průzkumem základny. Brzy hlásil Eadan do vysílačky. „Ubikace čisté. Dělám si nárok na postel u holo akvária. Je jen pro mou prdel.“ V tu chvíli si, ale Angy nemohl odpustit poznámku. „Jen, aby to nedopadlo jako posledně když si začal střílet luciferem po holo rybkách v domnění, že se jedná o dretche.“ „Měl jsem v sobě několik promile.“ Snažil se Fergus vysvětlit, ale to už byl z vysílačky slyšet smích ostatních.

Po půl hodině jsme se sešly v kontrolní místnosti. Vše bylo v pořádku. Duff už se hrabal v centrálním počítači. „Pane v záznamech není vůbec nic.“Bezva tak teď jsem ještě klidnější. I kdyby základnu zrovna dostavěli, vždy jsou aspoň záznamy servisních techniků a kontrola všech systému a zbraní. „Dobře, takže proveď kompletní diagnostiku. O všem mě okamžitě informuj. Coline ty budeš mít první hlídku u senzorů. Ostatní shoďte výstroj a jděte si odpočinout.“ Colin zasedl k terminálu ovládající senzory, včetně těch co Duff namontoval v jeskyni. Zahlédl jsem jak se Eadan škodolibě usmívá na Colina. „Eadane!“ „Ano, Pane?“ „Za tři hodiny ho vystřídáš.“ Úsměv se rázem proměnil v kamennou tvář. „Rozkaz!“ A zmizel směrem k ubikacím.

I když základna měla pro velitele vlastní pokoje, nechal jsem věci v ubikacích u ostatních. Jsme tým a nevidím důvod proč spát odděleně a mít tak nekrytá záda. Přes to jsem se, ale do velitelských ubikací vydal, abych zkusil najít aspoň nějaké informace o účelu této zbraněmi napěchované základny a přitom evidentně nikdy alieny neobjevenou.

„Duffe kdy bude možné spojit se s lodí na orbitě?“ Vysílačka zhruba šest vteřin nereagovala. „Pane budu muset přenastavit vysílač. Zdá se že je nastaven na jiné frekvence, což je zvláštní. Nikdy jsem neviděl, že by se tyto frekvence používaly.“ To měl pravdu, říkal jsem si. Každá základna měla nastaveny frekvence tak, aby se mohli spojit s orbitou a prostřednictvím mateřských lodí komunikovat s velením. „Dobrá, dokonči tu diagnostiku. Chci vědět kde to ksakru jsme. Pak se postarej o to spojení.“ Teď už jsem se odpovědi dočkal okamžitě. „Ano, Pane!“.

Už dvě hodiny jsem se ve velitelských ubikací prohrabával záznamy – nic. Prostě tu nic nebylo, kromě směrnic vůbec nic. Když už jsem chtěl vzteky třísknout do čidla pro otevření dveří, ozval se Duff. Mluvil na soukromém kanále a z jeho hlasu byly cítit určité obavy. „Tohle musíte okamžitě vidět. Máme do prdele problém.“ Hned jsem se vydal do kontrolní místnosti. Když jsem uviděl co mi Duff ukazuje na obrazovce, nevěřil jsem svým očím. Colinovi neunikli naše obavy. „Děje se něco pane?“

… Pokračování příště

Předchozí díl (2.) … || Další díl (4.) …