Tým SM4 – mise skryté oko (část II.)

Sledoval jsem, jak se tým ztrácí v temnotě vchodu do jeskyně. Až jsem venku zůstal sám. A právě ta samota mě nakopla vpřed za ostatními. Pocit samoty v těchto končinách doprovází strach, strach o svůj život, ale netrval dlouho.

U vstupu Duff umísťoval senzory. Byly to šikovné věcičky, v případě napadení nám přenášely pozici nepřítele přímo na štít přilby. Bez těchto senzorů je přežití v uzavřeném prostoru zhola nemožné. Ty malé bestie využijí každé skuliny pro úkryt a v tu nejméně vhodnou dobu zákeřně zaútočí z míst, kde by jste je nejméně čekali. Právě pro jejich schopnosti pohybovat se po stěnách jsou senzory natolik důležité.

Musel jsem se zasmát, když jsem si vzpomněl na výcvikový tábor. Brali jsme to jako zábavu, když někdo z nás dostal ve cvičném brnění paralyzující šok, který simuloval zásah jednou z těch mimozemských bestií. Trvalo několik desítek minut než se člověk vůbec dokázal pohnout. Teď si uvědomuji, že šlo právě o to, abychom si uvědomili tu bezmocnost v případě napadení, na které už nemáte možnost zareagovat. Je zvláštní, že si to člověk neuvědomí dřív než se dostane do takového to průseru.

Vzdálili jsme se od vchodu, hlouběji do jeskyně, až sem přestaly pronikat sluneční paprsky. Ale i přes to se náš tým výborně orientoval. Hledí bojových přileb bylo vybaveno termovizí, radarem a také informacemi o stavu munice a členech týmu. Trvalo mi několik měsíců než jsem se naučil vnímat okolí a zároveň sledovat informace na hledí přilby.

Postupovali jsme dál. Duff během cesty na vhodných místech umísťoval senzory. Musel jsem uznat, že opravdu ví co dělá. I když jsem viděl, kam senzor umístil, bylo obtížné ho rozeznat od okolních kamenů.

Zde se už prostory jeskyně rozšířily a my jsme automaticky zaujali kruhovou formaci a pečlivě sledovali okolí, zatímco jsme postupovali dál. Fergus byl nejspíš jediný, kdo přesně věděl, kam v těchto chodbách zahnout. Podle popisu mise by zde měla být stará opuštěná základna, která se měla stát příštích pár měsíců našim domovem. Nevíme v jakém stavu bude, ale věřím, že Duff ji dá dohromady, ať je její stav sebehorší.

Sakra! Skoro jsem stiskl spoušť do hejna… ani nevím jak se té havěti říká – přirovnal bych je netopýrům žijících na staré Zemi. Zničeho nic se vynořili z poslední zatáčky tak nízko, že se celá skupina musela přikrčit. Zřejmě jsem byl jediný, kdo měl nutkání střílet. Podle informací v hledí měli ostatní stále stejný tep, což se ale nedá říci o mě. Vysloužil jsem si za to ne jeden varovný pohled. Angy se zastavil po mé pravici, zaměřil pohledem mou zbraň. Proti jeho přenosnému pulsnímu dělu, které měl připevněné ke zbroji, vypadala má zbraň směšně. „Klid mladej, přece by si nevystřílel zásobník na pár netopýrů.“ Řekl s mírným úsměvem a pokračoval dopředu.

Za rohem té prokleté skály, kde se ukrývaly ty létající bestie, byla mohutná vrata. Nikde ani známka po jakékoliv jiné stavbě. Vrata vypadala jako by byla součástí skalní stěny. Musela být nejmíň metr tlusté, soudě podle obřích zubů, které rozdělovaly vrata na dvě stejné části.

Fergus pokynul a Duff vyrazil ke kontrolnímu panelu. Byl ukrytý pod jednou ze silných desek na okraji vrat. Namačkal něco na malé klávesnici, pak zakryl panel a poodstoupil. Všichni zaměřili své zbraně ke vstupu. Ticho. Nic se nedělo. Náhle zaznělo několik cvaknutí a i vzhledem k obrovské váze jakou musela vrata mít, se zasunula do stěny naprosto neslyšně.

Chodba, která se před námi otevřela, byla neosvětlená a naštěstí i prázdná. Fergus rozkázal ostražitost a Duff mezitím přešel k terminálu za vraty na pravé straně chodby. Rotovalo na něm logo známé každému. Byl to symbol, který ztvárňoval spojení všech národů na Zemi proti společnému nepříteli.

Tehdy když se objevily první útoky od dob, co kolonizační loď Pegasus narazila na neznámé tvory, proti jejich krvelačnosti nedokázali vzdorovat. Bylo vysláno několik týmů, aby zjistily co se stalo, když se Pegasus přestal hlásit. Tehdy jsme netušili proti čemu stojíme. A do dnes litujeme, že zdánlivě neškodné vzorky byly přepraveny na meziplanetární stanici Rigo. Když se ty bestie začaly šířit po stanici, vypukla panika. Během této paniky se povedlo spolu s evakuujícími, několika cizákům propašovat na evakuační lodě a tak se dostat na další obydlené světy. Byl to masakr. Procento přeživších bylo mizivé. Od té doby se snažíme tuto „infekci“ vyhubit a především zastavit jejich šíření na další světy.

Duff nakonec rozsvítil světla. Objevila se před námi vstupní chodba a po stranách hrozivě vyhlížející obranné věže.
Soudě podle vrstvy prachu na podlaze a přístrojích po stranách chodby zde nikdo několik let nebyl. Což potvrdil i Duff po přečtení záznamů. „Senzory základny nezaznamenávají žádné známky života. Zdá se, že je tu čisto, pane.“ Řekl a pokynul ostatním, aby vstoupili dovnitř. Poté uzavřel vstupní vrata. Na konci chodby byly další stejně velké. Zdá se, že tato chodba byla úmyslně navrhnuta delší pro možnost odrazit nepřítele právě zde, kde nebylo úkrytu a chodba byla lemována obrannými věžemi. Jen doufám, že nespustí palbu na nás.

… Pokračování příště

Část první… || Třetí část…